Pochod nese název Jarní slezské šlápoty a startoval v sobotu 4. dubna v 5 hodin ráno od železniční zastávky v Dětmarovicích. Právě tam se sešlo více než 80 účastníků.
Anketa: „Jsme z Dětmarovic a chtěli jsme si udělat s kamarády výlet, tak jdeme společně na Kotař. V hospodě říkali chlapi, že to chodili taky přímo ze zábavy, tak jsme si řekli, že po letech je pěkné, že se ta tradice obnovila, a jsme rádi, že si to můžeme zkusit a s kamarády se jít projít na hory.“
Anketa: „No víte co, my půjdeme jen tak spíš na pohodu a tipujeme tak 14 hodin, že bychom to mohli zvládnout.“
Michal Škvára, chatař, organizátor akce: „První ročník byl v roce 1968, tím pádem jich proběhlo 15 a tohle je 16. Úplně původně to byl takový nápad obnovit něco, co tady mělo tradici, dálkový pochod. Měli jsme představu, že když se nás sejde deset kamarádů, budeme nadšení. A účastí jsme ohromeni, protože je nás kolem 80 lidí, což je naprosto úžasné, a nevyužívali jsme k tomu kromě facebookové stránky vůbec nic. Je vidět, že lidé mají rádi pohyb a doufám, že i naši chatu Kotař. Trasa jako taková – těch variant bylo několik. Když jsme to studovali v kronice, řešili jsme, kterou zvolit, a nakonec jsme vybrali variantu hlavně po cyklostezkách, aby to nebyla vyloženě městská trasa a lidé si užili krajinu, než dojdou do hor. Pokračujeme odsud směrem na Karvinou a Darkov až do Komorní Lhotky a pak nahoru.“
Trasa pochodu vedla z Dětmarovic přes Darkov, Albrechtice, Těrlicko, Soběšovice, Janovice a Komorní Lhotku, kde účastníky čekal výšlap zasněženou stezkou k horské chatě Kotař.
Anketa: Jaká byla ta trasa, jak jste si ji užil? „Byla krásná, ale náročná a tvrdá. Mám z toho emoce. Jsem rád, že jsem to šel a mohl podpořit třeba i chatu. Doporučuji všem." Byla nějaká krizovka? „Jo, tady nahoře jsem nadával, protože to bylo rozbředlé a hodně to klouzalo pod nohama, ale jinak v pohodě.“
Anketa: „Bylo to perfektní, nikdy jsem tak daleko nešel. Vzal jsem to sportovně, ale věděl jsem, že v půlce zpomalím. Nakonec jsem to zvládl, bylo super počasí. My většinou jedeme na parkoviště a jdeme nahoru, ale těch 47 kilometrů předtím je znát.“
Anketa: „Bylo to perfektní, ale dlouhé. Krizovka přišla ke konci, nohy bolely. Těch asi 46 kilometrů po asfaltu je znát. Nakonec to zachránil brufen.“
Anketa: „Výborná akce, potkali jsme super lidi, dali si kafe, hezké výhledy, za nás super.“
Anketa: „Nejtěžší bylo, že jsme dlouho nepotkali žádnou hospodu ani obchod, kde bychom si dali kafe. Jinak dobré.“
Anketa: „Zapojil jsem se, protože jsem ten pochod šel už v 17 letech, tak jsem chtěl zjistit, jaké to bude teď. Tehdy byla trasa kratší, ale říkalo se tomu taky padesátka. Jsem rád, že jsem došel, ale ještě musím sejít dolů, protože konec je až dole.“
Michal Škvára, chatař, organizátor akce: „Vyšlo to za mě báječně. Všichni to zvládli skvěle, nikdo si nic nedaroval. Jsem rád, že to lidé vzali tak, jak jsme chtěli – žádný závod, ale pohoda. Sešla se tady výborná parta. Potkal jsem spoustu lidí, které rád znovu uvidím. Věkové rozpětí účastníků je neuvěřitelné. Nabídli jsme možnost přespat na chatě s karimatkou a spacákem, protože chata ještě prochází renovací, ale máme zatopeno a uklizeno. Z osmdesáti účastníků se přihlásilo asi deset. Většina se vydala dál, někam na Komorní Lhotku nebo Morávku. Možnost přespání ale zůstává, máme i nějaké vybavení k zapůjčení.“
Všichni účastníci, kteří došli do cíle, dostali originální dřevěné medaile.
