Ve společenském sále vítkovské radnice ocenění v 1. kategorii (do 15 let) převezme Simona Vránová, jež byla oceněna především za úspěchy v oblasti hudby, za vynikající sportovní výsledky si Cenu Jana Zajíce v 2. kategorii (16 až 26 let) odnese triatlonista Vilém Hodný.
„Už delší dobu jsme diskutovali o tom, že Cena Jana Zajíce by měla dostat nový rozměr, jakýsi punc významu, který pro nás všechny má. Volba nakonec padla na medaile. Vzhledem k tomu, že zmíněné ocenění je pro Vítkov a jeho občany opravdu zásadní společenskou událostí, stáli jsme o to, aby nezpochybnitelná byla i kvalita medaile, která může být jako významná památka předávána v rodinách laureátů z generace na generaci,“ říká starosta Vítkova Jakub Cihlář, jenž zdůrazňuje, že v souvislosti se zhotovením medaile byli osloveni mistři svého oboru. Hlavním motivem přední strany oboustranně ražené medaile o průměru 60 mm je tvář Jana Zajíce, na rubu znak města Vítkova. Medaile je vyrobena z tombaku – slitiny mědi a zinku.
Laureáti
Simonu Vránovou nominovala na Cenu Jana Zajíce v 1. kategorii (do 15 let) hned dvě vzdělávací zařízení, a to Základní škola a gymnázium Vítkov a Základní umělecká škola Vítkov, která za doslova historický úspěch Simony považuje 1. místo v krajském i ústředním kole ve hře na bicí melodické nástroje v celostátní soutěži základních uměleckých škol ve školním roce 2024/2025. Dívka hraje na melodické hudební nástroje a na bicí, v nichž bude absolvovat právě v tomto školním roce, tři roky hrála na housle, není jí cizí ani klavír. Působí ve vítkovském dechovém orchestru, zapojuje se do aktivit souborů zdejší základní umělecké školy. Je instruktorkou ve Středisku volného času Vítkov, tančí v tanečním oboru ZUŠ, chodí do ´dramaťáku´ v Opavě…
Studentem Základní školy a gymnázia Vítkov je rovněž triatlonista Vilém Hodný, držitel stříbra na mistroství Evropy v terénním duatlonu a nyní laureát Ceny Jana Zajíce v 2. kategorii.
Speciální cena pro nejlepší tým
Při zmíněné slavnostní příležitosti bývá ve Vítkově udělována i speciální cena pro nejlepší tým. Tím se za rok 2025 stali studenti čtvrtého ročníku vítkovského gymnázia Diana Marie Hrabálková, Filip Jedinák a Karel Vlk. Jak sami říkají, spojuje je zájem o ekologii, energetiku a obecně o dění ve škole. Společně jsme se zapojují do odborných soutěží, do práce v Ekotýmu, a nakonec i ve studentském parlamentu, na jehož založení se podíleli. Tito tři mladí lidé byli oceněni jak za své dlouhodobé aktivity ve prospěch komunity, tak za konkrétní ekologický projekt Na cestě k zelené budoucnosti, v němž zúročili své doposud nabyté zkušenosti.
Autorem medaile k Ceně Jana Zajíce je uznávaný medailér Michal Vitanovský, shodou okolností jeden z pořadatelů pohřebního průvodu Jana Palacha Prahou.
„Na začátku devadesátých let jsem dělal medaili Jana Palacha a měl jsem přitom k dispozici jeho posmrtnou masku. Půjčil mi ji sochař Olbram Zoubek, který ji mrtvému sejmul. Tenhle silný zážitek mám v sobě trvale a jistě se projevil i při práci na medaili Jana Zajíce.
Letos mi bude osmdesát let a upálení obou Janů jsem zažil jako vysokoškolák. Při Palachově pohřebním průvodu Prahou jsem byl jeden z pořadatelů. Několik měsíců po jeho smrti jsme zorganizovali okupační stávku pražských vysokých škol, zaměřenou proti tehdejšímu politickému vývoji. To všechno je historie, ale pro další generace je třeba obě oběti přiblížit nejen historicky, ale i v obecné rovině. Snad s důrazem na to, jak je i dnes důležitá morálka a pravda a také důslednost, s jakou se mají uplatňovat.“
A co říká k medaili provázející od letošního roku Cenu Jana Zajíce? „Vzhledem k tomu, že v tomto případě nešlo o pamětní medaili, odpadly motivy přímo související se smrtí Jana Zajíce. O to víc získal na důležitosti výraz portrétu. Nejedná se o pamětní medaili spojenou s činem Jana Zajíce, ale o ocenění určené mladým lidem z Vítkova a okolí, kteří uspěli při nejrůznějších mimořádných výkonech. Nebylo tedy jednoduché najít vyvážený způsob, jak zachovat zmíněnou funkci medaile, která má být současným oceněním, a zároveň nepominout význam osobnosti Jana Zajíce, jenž je dnes už historickou postavou zakotvenou v dramatických letech 1968 a 1969,“ uzavírá Michal Vitanovský.
